9. - 18.6. PRODEJNA OTEVŘENA, ale expedice eshopových objednávek bude pozdržena - omlouváme se :)

Test malých koloběžek 20"

Další poznatky o koloběžkách z pera a nohou Šárky Pavličové.

Nejspíš vás nijak nepřekvapím, když prozradím, že jsem se, po projížďce (testu) na velkých koloběžkách, nechala zlákat k vyzkoušení i koloběžek o něco menších.

k-test-kolobezek-20-palcu-twenty-expres-freeride-11

Za testovací projížďkou stojí, stejně jako minule, Láďa Bláha, ale určitě i moje velká zvědavost. Ono je to totiž tak: i když na nějaké koloběžce jezdíte a jste spokojení, časem začnete přemýšlet, jestli jezdí všechny koloběžky stejně. A co myslíte?

Ano i ne! Jednak proto, že stejně jako na kole mnoho věcí ovlivňují komponenty, rám, pláště i to, jak je nafoukáte. A pak i když jsou některé modely srovnatelné, každému vyhovuje něco jiného, každému se líbí něco jiného… Dojmy z jízdy může nejspíš ovlivnit i design a barva… něco, co se vám hodně líbí a přináší vám radost. A nakonec možná na každé koloběžce objevíte něco, co vás takzvaně dostane a chtěli byste to mít taky. Tak to prostě je, nebo to tak mám jenom já?

Z malých koloběžek jsem vyzkoušela koloběžky Mibo ExpressKickbike Freeride a Kostku Twenty Max. V parku nedaleko VeloRamy jsem s každou koloběžkou projela stejný okruh. Bylo takové prozářené listopadové odpoledne – slunce svítilo, listí stromů nádherně mixovalo zelené, žluté, oranžové i červené odstíny barev. A když obklopeni něčím takovým strávíte na koloběžce, natož na třech různých, skoro celé odpoledne, máte o dobrou náladu postaráno na pár dnů dopředu. :-) A jak na mě vyzkoušené koloběžky působily?

O koloběžce Kostka Twenty

kolobezka-Kostka-Twenty-1

Asi nemá cenu tajit, že ji dobře znám. Ostatně, kdo navštěvuje mé stránky ví, že na Twentyně mám naježděno víc jak 1000 km a vyrážíme spolu i několikrát v týdnu. Kostka Twenty Max je obratná, rychlá, je to skvělé přibližovadlo pro přepravu po městě a nedám na ni dopustit ani v případě sportovních jízd a tréninků. Dobře zvládá i nezpevněné povrchy, takže ji klidně můžete vzít do terénu. Downhillové tratě na ní ale nesjíždějte, koloběžkář Miloš Tichý si něco takového vyzkoušel na vlastní kůži – na Hillce letos projel trať maratonu horských kol Rallye Sudety, ale ideální to vůbec nebylo. Mírný terén, lesní a šotolinové cesty ale klidně vyzkoušejte, zvládá je totiž skvěle.

U Kostky mi vyhovuje dostatečně dlouhý nášlap (420 mm), kam pohodlně složím obě nohy i při jízdě z kopce. Většinou totiž stojím tak, že odrazovou nohu pokládám před stojnou a patou ji opírám o její nárt. Charakteristický je pro Kostku design stupátka, které je doplněno o stříbrné nýtky a plíšky, které podle mě mají nejen estetický, ale i praktický význam – na stupátku zabraňují sklouznutí nohy. Na Twenty mi vyhovuje výška nášlapu (50 mm), jízdní vlastnosti i brzdy (véčka), které jsou dostatečně účinné a spolehlivé. Co si u Twenty pochvaluju, jsou užší náboje 20palcových kol. Mají-li vaše kotníky za sebou několik střetů s rámem koloběžky, asi tušíte proč. I když se to časem dá naučit a o rám nakonec břinkat nebudete, zdají se mi užší náboje z preventivních důvodů lepší. Twenty je navíc má jak na zadním, tak na předním kole.

Ve Veloramě jsem se povozila na bílé Twenty, ostatně bílá prý patří mezi koloběžkáři k jedné z nejoblíbenějších barev. U tohoto modelu se mi líbí použití červených nábojů, které skvěle ladí s červeným prvkem loga na rámu. Kola jsou obuta do plášťů Schwalbe Marathon Racer, které jsou vhodné i pro jízdu po nezpevněném povrchu, takže jsem v parku snadno zvládala nejen asfaltové cesty, ale i různé zkratky a vyšlapané cestičky nezpevněným terénem. Pokud jezdíte hlavně po asfaltových cestách, můžete zvolit pláště Schwalbe Kojak, které jsou podle výrobce vhodnější pro sportovní jízdu a dokonce o něco sníží světlost nášlapu.

V základní výbavě koloběžky Kostka Twenty je pouze zvonek. Stojánek i blatníky je třeba dokoupit, stejně jako rychloupínáky. Ty sice nejsou nezbytné, ale já je aspoň na předním kole považuji za velmi praktické.

O koloběžce Mibo Express

kolobezka-Mibo-Express-1

Design téhle koloběžky ve mně evokuje drsné závodní stroje. Hranatý rám Mibo Express mně osobně není příliš sympatický, ale je to jen můj subjektivní dojem. Z nějakého důvodu mám ráda oblinky, obloučky a kulaté tvary. Hranatost rámu ale ničemu nevadí, ostatně Břéťa Michálek hranatý rám použil už na své první koloběžce a nedá na něj – pro jeho pevnost – dopustit. Koloběžka po parku svištěla stejně dobře jako ty ostatní. 20″ kola poskytovala dostatečnou obratnost, rychlost i dobré jízdní vlastnosti. Přestože všechny zkoušené koloběžky měly ocelový rám, je Mibo o něco málo těžší (cca o 2 kg). V běžném provozu to nejspíš nepoznáte, já si toho všimla až při zvednutí koloběžky na menší zídku a svůj dojem jsem si pak ověřila v technických parametrech. Stupátko je dostatečně dlouhé, vpředu se malinko zvedá, jakoby se mělo přes nerovnosti terénu přehoupnout. Směrem do středu se ale stupátko snižuje a výška nášlapu je zde zcela ideální (45 mm).

Co je na koloběžkách Mibo úžasné, je stojánek. Je to opravdu specialitka, za kterou bych Břéťovi dala medaili. Tenhle stojánek je prostě jedinečný. Ovládá se pohodlně a lehce jen nohou. Je otočný, takže jej můžete protáčet na jednu i druhou stranu. Ze svislé pozice ho nohou snadno otočíte směrem dolů a koloběžka stojí. A až nakoupíte nebo se nasvačíte či doklábosíte s kamarády, nohou, opět velmi snadno, stojánek protočíte směrem nahoru a koloběžku tak „odparkujete“. Nejenže se nemusíte ohýbat a špinit ruce, ale tenhle stojánek vám neodře ani lakovky. Tahle poznámka vychází z osobní zkušenosti, do VeloRamy jsem totiž vyrazila v téměř nových botách, a tak jsem si dávala velký pozor, kam nohy strkám a co dělám, abych si je zbytečně neodřela. Chce to sice při manipulaci se stojánkem trochu soustředění a více opatrnosti, ale funguje to – boty si určitě neušpiníte ani neodřete. Expresska je vybavena blatníky, zvonkem, stojánkem a rychloupínáky na předním i zadním kole.

 

O koloběžce Kickbike Freeride

kolobezka-Kickbike-Freeride-1

Koloběžka Kickbike Freeride mi učarovala na první pohled. Je to takové buclaté koloběžkové miminko. Mrňousek se samými oblinkami – buclatý rám, buclaté pláště, mrňavé a kulaťoučké zadní kolo (12“). Trošku to sice přeháním, ale až ji uvidíte naživo, asi budete souhlasit.

To, že je mrňavá, ale vůbec neznamená, že je jen na ozdobu a pomalu nebo špatně jezdí. Naopak. Je to rychlá, hóóódně obratná koloběžka a jejím pořízením uděláte radost celé rodině. Myslím, že se zalíbí malým i velkým a přestože vypadá, že je jen pro děti, na tomhle prckovi si skvěle zajezdíte všichni. Tedy pokud nevážíte víc jak 120 kg. Koloběžka je díky svým rozměrům skladná, není náročná na prostor při přepravě ani při uskladnění.

Na prvních metrech jízdy mě zaskočila výška nášlapu. Nějak jsem nemohla došlápnout na zem. S tím jsem se ale už setkala u koloběžky Kickbike Cruise Max, což se mi hned po několika metrech vybavilo. Nášlap je totiž nastavitelný v rozsahu 85–110 mm, a to je i v dolní poloze pořád trošku výš, než mívají jiné koloběžky. Je sice možné, že by ke snížení pomohl i jiný typ plášťů… ale vyladění koloběžky volbou jiných komponentů a různými technickými fígly bych raději neřešila. Nic moc o nich totiž nevím. :-) Nicméně, i když je nášlap téhle koloběžky malinko výš a nemusí to být zpočátku zcela komfortní, je to výborné pro jízdu v místech s většími terénními nerovnostmi, takže můžete bez obav drandit po centru města plném dlažebních kostek. Nášlap je s ohledem na rozměry koloběžky také kratší, ale při jízdě na takovém prckovi jsem s tím tak nějak počítala a nijak mi to dojmy z jízdy nezhoršovalo. Díky velkým kruhovým prolisům a zdrsnělému středovému proužku noha na stupátku neklouže. Hrubší pláště při jízdě po asfaltu bručely, možná hrubší vzorek zhoršuje valivý odpor, ale to asi nikdo u tohohle mrňouska řešit nebude. Já jsem spíš vnímala, jak se zvuk během jízdy mění, jak koloběžka bručí, když se odrazím, když jedu a co to dělá, když zpomaluju. Taková malá vzpomínka na dětství. :-)

Příjemně mě překvapilo, že v základní výbavě nechybí blatníky, zvonek, odrazky ve výpletu kol vpředu i vzadu, rychloupínáky na předním i zadním kole a také stojánek. Ten funguje tak trochu jako motocyklový stojánek. Nohou ho „odparkujete“ a odtlačíte od rámu. Po pár centimetrech se rozběhne sám a dosedne do krajní polohy. Při skládání (vracení) stojánku se mi zdálo, že pružina stojánek přitahuje zpět větší silou a stojánek může ťuknout do rámu. Takže jsem se pro jistotu snažila stojánek lehce přibrzdit, aby na rámu nezanechal trvalé následky. Takovou věc ale asi po prvních jízdách přestanete řešit, koloběžka se při provozu časem šrámům a různým odřeninám stejně nevyhne. A aspoň bude vidět, že ji máte na ježdění a ne na parádu.

O všech třech kolobrndách

Jsou obratné, dostatečně rychlé, skvěle jezdí po asfaltu a všechny hravě zvládnou i šotolinovou a nezpevněnou cestu. Všechny tři zkoušené koloběžky mají tzv. BMX řidítka, i když se tvarem a velikostí lehce liší. Možná je to pro koloběžky téhle velikosti standard, já si toho všimla hlavně proto, že na tento typ řidítek navrhuju a šiju taštičky/brašničky a potěšilo mě, že na tyhle tři by můj osvědčený model bez problémů pasoval.

Koloběžky této velikosti jsou ideální do města, obratnost využijete v městském provozu, při přesunech pěšky a zcela snadno je přepravíte i MHD. Koloběžky téhle velikosti považuju za univerzální, skvělé do města, na kratší vyjížďky, pravidelné sportování, hravě na nich zvládnete i 50km výlet a můžete je vzít i na jakýkoli koloběžkový závod. Pokud jste si ale tu svou koloběžku ještě nevybrali, radím – čtěte, studujte, ptejte se a konzultujte, ale bez vyzkoušení koloběžku nekupujte!

Příspěvek Test malých koloběžek 20 palců byl poprvé zvěřejněn na blogu koloběžkové prodejny a půjčovny Velorama.cz.

Šárka Pavličová je redaktorka na volné noze píšící také svůj vlastní blog Kolobežka a já.