Můj příběh

Jak jsem se dostal ke skládacím kolům a začal je používat skoro na všechno
(celý článek)





Když ne sport, tak aspoň transport
Zpět na kolo mne dostal boj s přibývajícími kily a následně snaha hýbat se aspoň z důvodu transportu, když už si nedokážu udělat čas na sport (a taky mne bezcílný sportovní výlet, když ho jedu sám, tolik nebaví). Začal jsem se tedy na kole přepravovat. Nejčastěji za rodinou (ženou a synem) k rodičům (buď mým nebo jejím). A zhusta jsem se pak vracel obtěžkán taškami a batohy spolu s rodinou autem nebo autobusem. A kolo zůstalo na druhé straně. Tedy pokud jsem byl doma, tak kolo stálo u rodičů a pokud jsem byl u rodičů a mohl jet na kole, tak ovšem kolo bylo doma. Hledal jsem tedy kolo, které mne bude moci doprovázet všude i když na něm zrovna nepojedu. Vejde se do jakéhokoli auta předem nepřipraveného na to, že poveze i kolo a vezmou mne s ním bez jakýchkoli obstrukcí do každého vlaku i autobusu a nevyhodí mne s ním ani z tramvaje.
Skládačka sdelana v CCCP
Prvním pokusem o řešení byla ruská skládačka koupená za pár set v bazaru. A vlastně stále ještě je, mám ji pořád, i když teď už většinou jen stojí v koutě. Skládání funguje, koupil jsem na ni nové sedlo, vyměnil prasklou kliku a nechal přivařit navářky na cantilever brzdy vyndané ze šuplíku se zbytkovými součástkami. Vyměnil jsem na ní taky řídítka za nejpohodlnější co znám, za berany. Mají nejvíce možností úchopu. Je to pro skládačku dost neobvyklé, to přiznávám. Plánoval jsem ještě vyměnit celá kola za kvalitnější a lehčí a doplnit zadní vícerychlostní nábu. Už na to nedošlo, protože druhým krokem se stal Brompton. Ruská skládačka je dobrá a skutečně se s ní dá cestovat i městským autobusem. Ale váží 17kg i bez té vícerychlostní náby. Řídítka ve složeném stavu nejsou nijak připevněna k balíčku a jen tak volně visí a hlavně ten balík není za co pořádně chytit. Takže poponášení je utrpení a skládání není nijak rychlé (jak vím dnes, po zkušenosti s Bromptonem).
Brompton
Brompton jsem znal z výstav a věděl, že je pro můj účel nejlepší, ale považoval jsem ho za nedostupný. Až do té doby, co se vrátil Aleš Zemánek z Azub bike z dovolené ve Španělsku, kde byl autem a bez kola. Vyprávěl jsem mu o svých plánech s upgradem skládačky a s údivem zjistil, že on svou čerstvě podpořenou touhu po skládačce řeší také, ovšem daleko radikálnějším způsobem. Jedná o zastoupení Bromptonů v Česku a Slovensku. A tak jsem upgradovat přestal a objednal prvního Bromptona, co dorazí do Čech. Povedlo se a od poloviny listopadu 2004 mám Brompton L3.
Aktovka na zádech
Nějaký čas jsem na něm jezdil s aktovkou s notebookem na zádech. Jízdní pozice na Bromptonu je natolik vzpřímená, že aktovka na zádech netlačí a dá se tak celkem dobře jezdit. Ale cca 7,5kg celkové váhy, co v ní běžně vozím, je přeci jen dost. A tak dalším krokem byla originál nákupní taška Brompton na adaptér na rám. Náklad vůbec neovlivňuje řízení, protože váha není nijak spojena s řídítky a je upevněna přímo na rám. Kožená aktovka do ní dobře pasovala, ale nebylo to ono. Další přídavný náklad (např. nákup) z ní za jízdy vyskakoval díky jejímu směrem vzhůru se rozšiřujícímu otevřenému tvaru. Druhou výhradou byla nutnost v každých dveřích řešit problém pro tři ruce: kolo, taška a přilba. Nechal jsem si tedy na originál rámeček tašky Brompton ušít uzavřenou kabelu, která stále pojme dovnitř mou koženou aktovku, ale má i popruh pro nošení přes rameno a navíc popruhy na připnutí přilby na bok brašny. Uvolnilo mi to ruce v místech, kam se nehodí přijít s cyklistickou přilbou na hlavě a umožňuje mi to také při větším nákupu aktovku zase vyjmout, dát na záda a prázdnou brašnu použít na potraviny. A to je současná konfigurace mého Bromptonu. Čeho si na něm cením nejvíc (kromě skládání samozřejmě) je kupodivu právě tenhle systém na upnutí tašky dopředu na rám a pak stojánek. Tj. způsob odstavení bicyklu polovičním složením zadního kola dospod a postavením na ně. Je to prosté a velmi praktické. A tak kilometry přibývají a tím pádem cena za ně zaplacená klesá a klesá.
Vlak
Nexistuje vlak kam Vás nevezmou. Prostě Brompton složím a nastoupím. Ve vagonu ho podle místa uložím do síťky a zajistím proti pádu gumicukem nebo prostě nechám stát v kupé nebo v uličce. Celkem často si beru Brompton na cesty nočním lehátkem do Ostravy. Přijedu na nádraží na kole až k vlaku, složím ho a uložím v kupé nahoru do prostoru pro zavazadla. Pohled průvodčího nasazujícího k přednášce o převozu kol a sledujícího skládání Bromptonu je k nezaplacení. Po vystoupení Brompton zase rozložím a pochůzky po Ostravě absolvuji zase na kole.
Autobus
Jediným problémem může být případná špinavost kola. V dálkových autobusech Brompton přijde do prostoru pro zavazadla a může jimi být natěsno obložen. Jěště se mi nestalo, že by mne řidič přímo odmítl, ale je lepší s tím počítat a brát na takovéto cesty lehký transportní obal. Slouží jen v zakrytí, může být i bezjakýchkoli popruhů a uch, dokonce může být nahoře otevřený a umožňující nést kolo jako obvykle za rámovou trubku.
Metro
Často je šikovné zkrátit si cestu použitím metra. S obyčejným kolem se to ve špičce nemusí povést. Pravidla říkají, že do metra kolo smí jen jedno na plošinu v prvním voze a jedno na plošinu v posledním voze. A ve špičce se nemusí podařit vůbec nastoupit. Ještě jsem nejel metrem, kam bych s Bromptonem nenastoupil.
Tramvaj
Do pražských tramvají se s koly prostě nesmí. Ne tak s Bromptonem. Pokud ji vidím přijíždět, zpravidla stihnu i Brompton složit a nastoupit. Používám Brompton i při cestách tramvají anebo metrem čistě pro zkrácení a zpříjemnění cesty na stanici. Od bytu mi ji zkrátí z cca 8min na dvě.
Auto
Moje zaměstnání přináší množství nečekaných přesunů a často z ničeho nic cestuju. Brompton se vejde do kufru jakéhokoli auta bez nejmenších problémů. Celkem pravidelně mne provází ve Felicii, Fabii, Octavii a BMW řady 7. Všude se vešel a nikde nepřekážel. Ukládám ho buď do kufru a nebo za přední sedadlo do prostoru, kde by jinak měl nohy člověk sedící vzadu. Brompton umožňuje případný problém během cesty na kole (defekt) vyřešit použitím libovolné hromadné dopravy nebo i prostě zavoláním taxíku.
Je to kolo nebo to není kolo?
Při cestování po Praze jsem zatím nenašel kopec, který by mne skolil. Můj Brompton L3 má třístupňovou převodovku bez dodatečných pastorků. Tedy pouze tři rychlosti. Pocitově to lze přirovnat k rozsahu, který míval můj starý favorit s pětikolečkem. Jsou kopce, kde se trápím, ale to jsou opravdu krpály, např. od Vltavy na Stírku po trase tramvají, nebo cesta zadem podél hradeb od Strahovského kláštera na Petřín ke Hvězdárně. Oba ale vyjedu a netlačím. Mám vyzkoušeno, že pokud jedete sami nebo s někým na Bromptonu, je téměř vše v pohodě zvládnutelné. Bohužel ve skupině na běžných kolech Vám další rychlosti budou chybět.
Brzdy
V první verzi tohoto textu dost douho visící na internetu jsem napsal:
Je třeba přiznat, že Bromptony nebrzdí dobře. Po zmlsanosti Véčky mne brzdy celkem zklamaly. Takže jezdím mnohem opatrněji (= pomaleji) než na jiných kolech. Ale síla Bromptonů je přeci jen v něčem jiném než je řícení se obrovitou rychlostí dolů z kopců. Ono pustit si to na tak malých kolečkách nějak rychleji stejně není nijak dobrý nápad. Dražší typy mají brzdy o něco lepší, ale přesto to stále není, co by mohlo být.
Naštěstí to už cca dva roky (teď je 2009) není pravda. V Bromptonu sice neupustili od fixace silničními komponenty a stále nepoužívají V-brzdy ale používají teď dual caliper systém a soustružené kvalitnější ráfky než v minulosti, takže brzdy jsou OK.
Konkurence
Pochopitelně záleží na co člověk svoje skládací kolo používá. Brompton vyniká pokud je kolo denně používáno a denně skládáno. Vyniká nacvakávacími brašnami a je navržen tak, že je téměř bezúdržbový. V denním použití při kombinovaném dojíždění je Brompton bez konkurence.
V mezičase se objevily na trhu i levnější kvalitní skládačky od Dahonu, ale i tak to stále je (co se skládání týká) druhá liga.
Jsou skládačky Brompton drahé?
Odpověď je poměrně jednoduchá, Bromptony nejsou levná kola. Ale vlastním několik dalších mnohem levnějších a přesto dobrých kol a nejezdím na nich. A je to právě Brompton, který mne vrátil zpět na kolo. Nikdy jsem nedojížděl do práce na kole, i když jsem o tom čas od času snil. Z dojíždění na kole vždycky sešlo, kvůli kombinaci komplikací při převážení potřebných věcí (notebook …), kvůli nárokům na místo, kde uskladnit kolo v kanceláři, kvůli obavě, co s ním, když bude odpoledne ošklivo anebo kvůli prosté a jednoduché lenosti. Na Bromptonu jezdím každý den a za první půlrok jsem najel cca 1200km při délce cesty do práce 5km tam a 5km zpět. Brompton má skvěle vyřešeno skládáni, dobře padne do ruky při přenášení, váží přijatelných 11,5 kg, má super stojánek, nejlepší systém nacvakávacích tašek na světě a vejde se mi v kanceláři pod stůl. A tak na něm jezdím a už jsem na něm najel víc než na všech ostatních kolech, co mám, dohromady za takových pět let zpátky. A začal jsem kola hodnotit podle toho, kolik na nich člověk najede. Tipuju, že spousta běžných mnohem levnějších horáků je v ceně za ujetý kilometr mému Bromptonu na hony vzdáleno o špičkových celoodpružených fullech Canondale a spol vůbec nemluvě. Stotisícový zázrak zdobící sklep je v ceně za ujetý kilometr dražší než auto.